Kriket - nejoblíbenější indický sport

Hraje se v Indii na každém rohu. Hraje ho každá generace a v jakémkoliv počasí (i během monzunů ;)) Fotbal? Ano, ten je tady oblíbený, ale rozhodně ne tolik jako kriket! Tento anglický sport tu zanechali Angličané v době, kdy Indie byla kolonií. I když Indové nemají své bývalé kolonizátory povětšinou moc v lásce, minimálně dvě věci od nich okoukali a vzali za své: kriket a čaj s mlékem. Mimochodem víte, jak se indicky řekne čaj? Čaj.

Pálkař, který se snaží odpálit míč

Kriket je hra oblíbená hlavně ve státech Společenství národů (angl. Commonwealth), neboli ve státech, které spravovalo nebo stále spravuje Spojené království. Svým principem se podobá baseballu a softballu. Hra se hraje ve dvou týmech po 11 hráčích. Los určí, kdo začíná v útoku (na pálce) a kdo v obraně (v poli). Hřiště je na rozdíl od podobných her kruhové a hlavní pozornost je upřena doprostřed kruhu. Tam totiž nalézáme pálkaře a nadhazovače (budu pro jednoduchost používat terminologii s baseballu a softballu). Cílem pálkaře je odpálit míč tak, aby se buď dostal za hranici kruhu nebo alespoň tak, aby s ním měli polaři (obránci) co nejvíce problémů. Protože je hřiště kruhové, může odpálit i za sebe. Během toho, co polaři sbírají míč, musí pálkař běhat mezi dvěma pozicemi tam a zpět. Za každý přeběh dostává jeden bod. Za odpálení míče za hranici kruhu 4 body a bez doteku země dokonce 6 bodů.

Nadhazovač, který se snaží vyoutovat (vyřadit) pálkaře

Obránci se starají o to, aby co nejdříve ukončili útok druhého týmu. Ten končí po předem stanoveném počtu nadhozů nebo pokud obránci vyoutují (vyřadí) 10 pálkařů. Vyoutovat pálkaře lze třemi způsoby. Buď nadhazovač zasáhne tři tyče, které jsou za pálkařem, nebo pálkař zasáhne míč pálkou a někdo z bránícího týmu míč chytne před tím, než dopadne na zem. Třetí způsob spočívá v tom, že bránící tým se míčem dotkne tří tyčí v době, kdy pálkař běží. Po skončení útoku se týmy vymění. Po tom, co jsou oba týmy v útoku, končí jeden den zápasu. Ano, kriket může trvat i několik dní!

Kriketová pálka, míček a tři tyče, které se snaží nadhazovač zasáhnout

Kriketová pálka je vždy dřevěná a kromě držadla není kulatá. odpalovací část je plochá pouze z jedné strany. Pálkař nedrží pálku opřenou na rameni, ale o zem. Míček je klasicky červený a velmi tvrdý. Pálkař je tedy navlečen do chráničů.

Profesionální pálkař

Samozřejmě že jako fotbal ne všichni hrají na normálním hřišti s normálními brankami, i kriket je hráván na parkovištích a mezi baráky. Místo tří tyčí poslouží kus kamene a místo tvrdého míče tenisák. Pokud někdy budete mít možnost si tento nevšední sport zkusit, neváhejte ;)

Ovocné hody 2

UHODNI CO JE NA OBRÁZKU! aneb co jsem tu ochutnala...

"Čiku" - ovoce chutnající jako hodně přezrálá hruška, používá se hlavně na milkshake.

Zelený pomeranč? Samá voda... je to Musumbi a je už pěkně zralé. Chuťově připomíná něco mezi pomerančem a mandarinkou a v jižní Indi je to asi nejdostupnější ovoce používané na přípravu džusů.

Guava - sladké ovoce sladkokyselé chuti, uvnitř růžovoučké jako selátko. Používá se hlavně na džusy a sirupy. Chuť je sladkokyselá a velmi osvěžující, ale jinak těžko definovatelná.

Dýně? Ano! Alespoň něco je tu stejné... používají se na kompoty. (Pozn. - dýní jsem pouze vyfotila, ale na rozdíl od ostatního ovoce v tomto příspěvku neochutnávala.)

Vlevo guava (byť nezralá) a vpravo? Anglicky Custard Apple, tedy Pudingové jablko v doslovném překladu. Český název jsem bohužel nesehnala. Jí se pouze obal semínka, který chutná sladkokysele.

Jack Fruit, u nás známý jako chlebovník - jí se pouze dužina kolem semínek. Ta chutná po anase, ale chuť je mnohem jemnější.

Dragon Fruit - dračí ovoce. Plod kaktusu výborný jak samotný, tak ve formě džusu. Dužina je příjemně sladkokyselá a trochu lepkavá.

 Tak co? Máte chuť?

Náboženství Indie: Hinduismus

Hlavním náboženstvím Indie je hinduismus, k němuž se hlásí více než 80 % obyvatel. Většina Indů by ale hinduismus neoznačila jako náboženství, nýbrž způsob života, tedy spíše kulturu. Hinduisté mají jen pár hlavních pravidel (možná spíše hodnot) jako je úcta ke všemu živému - téměř všechna zvířata jsou tu posvátná, nejen krávy - nebo víra v reinkarnaci. V ostatních věcech ale nejsou tak striktní, velmi záleží na rodinných zvyklostech a pak také na každém jednotlivci jak často se chce modlit, které obřady chce vykonávat, které svátky slavit, a podobně.

Hinduismus je polyteismus - hlavní trojici bohů tvoří Brahma, Višnu a Šíva, kromě nich ale najdeme nespočet dalších.

Brahma je tvořitel, periodicky vytváří vesmír, vše co vidíme. A proč má čtyři hlavy? Aby mohl pozorovat ženu do které se zamiloval (mimochodem, je to jeho dcera) aniž by to ostatní věděli ;-)

Višnu je uchovávatel, udržuje harmonii a pořádek světa.

Šíva je ničitel, ničí ale vše v pravý čas, aby mohl Brahma tvořit věci nové.

Většina hinduistů si v průběhu života vybere jednoho z bohů a k tomu se obvykle modlí, při speciálních příležitostech se pak modlí i k ostatním v závislosti na okolnostech. Nejčastěji si vybírají Višnu (nebo jeho reinkarnaci, tzv. avatar) protože k němu cítí úctu, nebo Šívu protože z něj mají strach. Brahmu všichni akceptují, ale obvykle si jej jako hlavního boha nevybírají.

Kromě hlavní trojice je ze stovek hinduistických bohů velmi oblíbený Ganesh, bůh se sloní hlavou, a mnoho dalších. Nechybí ani bohyně.

V hinduismu je velmi silný prvek reinkarnace, které podléhají i bohové. Tak například Višnu má 10 až 19 inkarnací (podle různých zdrojů, různé odvětví hinduismu uznávají různé inkarnace) a mezi nimi jsou ryba, divočák, lev, ale taky Rama (hrdina Ramajány), Vyas (hrdina Mahabharáty), Krišna a Buddha. Zajímavé je, že v různých inkarnacích mají bohové různou povahu, různé hodnoty a podobně.

Základní literaturou jsou védy - staré texty obsahující modlitební hymny, návody k obětnímu uctívání a obětní a zaklínací formule. Nejstarší texty vznikly okolo roku 1500 př. n. l.. Jako véda se někdy označuje také epos Mahábháráta následovaný Ramájánou. Pravda je ale taková, že tyto texty čtou hlavně kněží a mezi běžnými lidmi (i vysokoškolsky vzdělanými) se předávají informace a zvyky převážně ústně, nebo formou zábavných seriálů a filmů.

Hinduistické chrámy jsou velmi okázalé s množstvím plastik a také velmi barevné. Pokud chcete chrám navštívit, musíte se před chrámem zout a v chrámu se pohybovat ve směru hodinových ručiček, tedy zleva doprava.

Před hinduistickým chrámem Sri Krišna v Udupi. Klikněte si na obrázek pokud ho chcete vidět zvětšený. 

U většiny chrámů ze nachází vodní nádrž, kde se kněží koupou před každým obřadem.

Součástí koupání je i meditace.

Manipal - univerzitní město

Každý Ind vám řekne že Manipal není pravá Indie. Jedná se o univerzitní velmi rychle se rozvíjející město. Pod souhrnným názvem Manipal University se skrývá 24 institutů humanitního, přírodovědného i inženýrského typu, na kterých studuje celkem 28 000 studentů. Jedná se o školu soukromou s velmi "mastným" školným, mnozí studenti kvůli nedostatku financí vystudují pouze bakalářský stupeň, ten se zde ale (na rozdíl od ČR) bere jako plnohodnotné univerzitní vzdělání. Soukromé školy jsou v Indii považovány za mírně horší školy než ty státní, ale ne o moc - a především řeší problém nedostatečné kapacity státních univerzit.

Nejznámějším orientačním bodem v Manipalu je "TC" - Tiger Cirkle. Území Manipalu v minulosti pokrývala džungle a právě v oblasti TC bylo jezírko, kam chodili pít tygři.

Pokud se vám nechce zrovna chodit pěšky, nejjednodušší způsob dopravy tvoří motorky (pokud nějakou máte) a rikšy čekající na zákazníky na každém rohu.

Na cestování do okolních měst se pak vyplácí používat místní autobusy (lístek do sousedního města Udupi stojí 3Kč). Jízdní řády byste ale u lokálních autobusů hledali zbytečně. 

Bývalý prales dnes připomínají pralesní stromy s liánami...

... a samozřejmě všemi uznávané uctívané kravičky :-)

Zajímavým faktem ale je, že indické "uctívání" není vůbec podobné tomu co bychom si my mohli pod tímto slovem představit. V běžných obchodech lze koupit hovězí maso a přestože ho většina Indů nekonzumuje, nemají obvykle výhrady pokud ho baští někdo jiný. Indům nedělá problém kravičku podojit, popřípadě tahat za ocas pokud stojí v cestě. Poněkud zarážející mi přišlo když v rámci rozhovoru jeden z Indů prohlásil že kravičky nemají mozek - já sama (ačkoli krávy pochopitelně neuctívám) je považuji za poměrně chytrá stvoření.

V bezprostředním okolí Manipalu můžete navštívit jezero Manipal Lake obklopené palmami.

Oblíbenou destinací na pozorování západu slunce je Manipal End (park) s vyhlídkou Manipal Point.

Náboženství Indie: Sikhismus

Nevím jak vy, ale já jsem o Sikhismu nikdy před Indií neslyšel. A to se jedná nejspíše o páté největší náboženství světa. Vzniklo v 15. století na území dnešního indického státu Punjab. Opírá se o učení deseti Gurů a knihu Granth. Sikha (vyznavače Sikhismu) poznáte podle 5 symbolů:
- nikdy nestříhané vlasy a vousy
- hřeben
- ocelový náramek na ruce
- krátké kalhoty
- meč

Sikhové jsou většinou dobře naladění a hraví :)

Krátké kalhoty nejsou tak vyžadované, jelikož to koliduje s normami v indických budovách, kde je povinnost nosit dlouhé kalhoty. Meč se z praktických důvodů zmenšil na velikost dýky či nožíku. Nejlépe však poznáte Sikha podle turbanu, který zakrývá vlasy. Valná většina Sikhů má také stejné příjmení, jelikož příjmení je v Indii jméno kasty a Sikhové mají svojí kastu. Pokud tedy uslyšíte jméno Singh, bude to nejspíše Sikh a bude mít na hlavě turban.

Sikhové by měli pomoci každému, kdo je o to požádá, takže jsou známí svojí štědrostí. Svůj meč mají na ochranu těch, kteří potřebují ochránit. Ve většině sikhských chrámů se rozdává zdarma jídlo po každé mši. Na mši může přijít vyznavač jakéhokoliv náboženství pokud si zakryje vlasy.

Jídlo v sikhském chrámu

Nejznámějším sikhským chrámem je Zlatý chrám v Amritsaru v indickém státě Punjab. Je celý pokrytý zlatem o váze několika tun. Nachází se zde i originál knihy Granth.

Zlatý chrám v Amritsaru

A pak začalo pršet...

Anglicky

česky

Po příletu jsem zažil asi 10 dní parného indického léta. Moc mě tedy nepřekvapilo, když jsem se dozvěděl, že se většina Indů těší na monzuny. Nikdy jsem nic podobného nezažil a tak jsem se vyptával, jak to bude vypadat? Bude pršet pořád? Bude pršet jako z konve nebo jako z kýble? Vypadá to, že buďto každý zažil jiné deště, nebo se to pořád mění, protože jsem dostal asi deset různých odpovědí. Někdo vykládal, že bude pršet 3 měsíce úplně v kuse, někdo, že tam budou tak půl hodinové přestávky. Další zas vykládal, že nemusí pršet každý den a podobně. Naštěstí monzuny začaly a tak jsem si mohl udělat vlastní názor.

Výhled z mého okna při monzunech

Většinou prší tak 4 hodiny denně a to většinou po setmění a převážně, když je člověk na cestě do restaurace nebo z ní a říká si, že dneska rikšu nepotřebuje. Většina dešťů netrvá déle než půl hodiny, takže se většina Indů během deště schová pod stříšku a naplánované schůzky musí počkat. Možná i kvůli tomu se naučili být nedochvilní. 

Na cestách i mimo ně se vytvářejí dočasné říčky a berou s sebou všechno smetí a bláto aneb úklid po indicku

Anakonda: Hon na žábu

"Pokoušel jsem se vyděsit Inda hadem..."

Stojíme si tak s Vaškem u obchůdku v našem kampuse a čekáme na Andrease, horko, všude klid, indičtí studenti prochází kolem a toulaví psi pospávají vyhřívajíce se na sluníčku...

Když v tom scéna jako z filmu Anakonda - pár metrů od nás skáče žába přes cestu a za ní se žene metr a půl dlouhý had, chvilkama zvedá hlavu a syčí.

Kolem se začínají sbíhat zvědaví Indové a podle všeho se hada nebojí. Naopak had má zřejmě nahnáno a tak se schovává do nejbližší roury.

Sotva se had schoval, život se tu vrací do starých kolejí a jediným důkazem, že se tu vůbec něco odehrálo, je velká žába spokojeně trůnící uprostřed cesty.